Letos poprvé rozesílám obálky s pfkem i s textem vysvětlujícím techniku tisku: Suchá jehla je umělecká grafická technika. Jde o typ rytiny, která se provádí ocelovou jehlou do hladkého povrchu měděné, případně zinkové desky. Poprvé se s technikou suché jehly setkáváme již v 15. stol., mistrovské suché jehly tvořil např. Albrecht Dürer nebo Rembrand van Rijn.

Vyrytá kresba suché jehly vypadá měkce, má nenapodobitelně sametový vzhled bez ostrého ohraničení linií. Tím lze suchou jehlu odlišit např. od leptu. Tento fakt je způsoben tím, že po obou stranách vrypu se vytlačuje kov v podobě jakéhosi hřebínku (grádku), který při tisku zadržuje barvu. Suchá jehla patří mezi hlubotiskové techniky, a tak si navlhčený papír pod tlakem lisu vytáhne zadrženou barvu z vrypů olemovaných grádkem. Tento grádek se při tisku rychle snižuje, proto mívají suché jehly nízký náklad.